Zima se blíží a může s sebou přinést i extrémně nízké teploty. Pokud jde o péči o koně, někteří z nás se uchylují k přílišnému rozmazlování – koně zadekují ve stáji a raději ho ven ani nevezmou, aby mu nebyla chudáčkovi zima, jiní naopak nechají své koně, aby se o sebe starali ve výběhu více méně sami, a jdou je jen občas zkontrolovat, protože je zima jim samotným. Zvolit nějaký kompromis vyhovující koni i majiteli/jezdci je nejlepším řešením zimního období.

Největším rizikem mrazů je zamrzlá voda. Čerstvou vodu musíme koním zajistit v jakýchkoliv podmínkách. Proto je nutné ji pravidelně kontrolovat a případně rozbíjet led, který je vhodné z vody odstranit. Voda pak znovu nezamrzne tak rychle. Potrubí je dobré zaizolovat tepelnými páskami. Ušetříme si tím práci při následných opravách, když trubky popraskají.

Pro koně je sice jednodušší se ohřívat v zimě, než ochlazovat v létě. Ale toto ohřívání těla s sebou nese vyšší nároky na energii. Krmná dávka je vlastně zdrojem tepla. Pokud teplota klesne k extrémním mrazům, je dobré přidat koním krmení, aby nehubli. Nelze se spoléhat na zimní pastvu, nedodá koním dostatečné množství živin a jejím vyhrabáváním ještě kůň spálí energii na vynaloženou svalovou práci. Vhodnou přidávanou energií jsou tuky v podobě jedlých rostlinných olejů, které neobsahují cukry, takže nezatěžují organismus výkyvy hladiny glukózy v krvi. Jestli má kůň v zimě dostatek energie, poznáme poměrně snadno. Koník nehubne a jeho tělesná kondice se nemění. Nenechme se zmást zimní srstí, která může leccos zamaskovat.

Kvalitní zimní srst a přiměřená vrstva podkožního tuku jsou nejlepší přirozenou izolací. Díky napřimování a pokládání chlupů si každý kůň sám reguluje míru tepelné izolace podle vlastní momentální potřeby. Pokud koni v zimě dáváme deku, jsme my sami zodpovědní za její správné použití. Hrozí jak přehřátí tak podchlazení koně. V zásobě bychom pak měli mít více různých dek, do různých zimních podmínek. Na zimu se zdravý kůň chystá v podstatě už od konce léta, kdy se začíná počasí ochlazovat. Postupným navykáním na snižující se teplotu má kůň šanci se na zimu opravdu připravit. Naroste mu kvalitní zimní srst a dokáže si s mrazem poradit. I hříva a ocas mají svou nepostradatelnou funkci, chrání tělo před deštěm a větrem, proto koně na zimu nestříháme.

Pokud jsou koně venku, měli by mít možnost se ukrýt před větrem a deštěm, tím ušetří velké množství energie proti koním, kteří se nemají kde schovat. Koně pobývající převážně ve stáji mívají problém s náhlou změnou klimatu, když vyjdou ven. Proto by i v zimě měly být stáje dobře větrané a poměrně chladné. Koním nevadí chlad jako takový, ale náhlý přechod z tepla do zimy.

Na co bychom neměli ani v zimě zapomínat je různorodý pohyb. Hodina v hale může být přínosem, co se týká tréninkové práce, ale procházka do přírody bude mnohem zábavnější. Tréninku si se svými koňmi užíváme většinou dost v čase před sezonou a v sezoně. Když necháme naše sportovce přes zimu trochu vydechnout a dopřejeme jim neobvyklou práci venku, odvděčí se nám větší chutí do klasického tréninku v sezoně. Když pár týdnů nebudeme skákat nebo „drezurovat“ na hale, ale najdeme si nějaké pěkné trasy v polích, loukách a lesích, koník nám nezleniví, bude mít zaměstnanou hlavu i tělo, odpočine si od běžného tréninku a ještě se prohloubí naše vzájemné vztahy. Samozřejmě si musíme venku dávat pozor na namrzlé klouzavé plochy, díry a podobné libůstky, které nás v hale většinou nepotkají. Ale tím trénujeme i svou vlastní pozornost.

Zima nemusí být nudným, ani děsivým obdobím jak pro jezdce, tak pro koně. Aktivní odpočinek při vyjížďkách nebo procházkách na ruce nám všem zpříjemní krátké zimní mrazivé dny. Jde jen o to se na zimu náležitě připravit a chtít si ji užít. Až budeme venku mrznout, vzpomeňme si na letošní pro někoho až extrémně horké léto, oblečme se a vyrazme poveselit naše koně.

Šárka Strůnová

Pavel Dušek