Léto je v plném proudu a ani letos se nám nevyhnuly tropické teploty. Koně jsou bohužel tvorové, kteří vysoké teploty nesnáší úplně optimálně. Jsou stvořeni pro život v mírném klimatu. Dokáží velice spolehlivě udržet teplo v těle, naopak s ochlazováním už je to horší. Kůň má na svou hmotu poměrně malý povrch těla, tudíž z něho odchází málo tepla. Proti nám lidem má mnohem více svaloviny, která při práci (pohybu) tvoří teplo jako odpadní produkt. Z toho vyplývá, že i sebemenší pohyb těla koně zahřeje. Navíc musíme připočíst tukovou vrstvu a srst, které zbavování tepla také znesnadňují.

Jak se tedy kůň ochladí?

Nejen u koně, ale například i u nás lidí musí fungovat termoregulace. Ta je závislá na vodě a tělních tekutinách. Když je organismu chladno, udržujeme si v těle teplo – sníží se prokrvení kůže, napřímí se srst a tím se zvýší izolační vrstva. Naopak v horku je nutné teplo odvádět z těla ven. Kůže se více prokrvuje, snižují se izolační vrstvy a především se tělo začne ochlazovat pocením. Aby se mohl kůň potit podle vlastní potřeby, je nutné, aby měl dostatek tekutiny v krvi. Ta přechází přes potní žlázy z těla ven. Koně můžou vypotit v suchém teple až 20 litrů za hodinu, pokud je teplo vlhké klidně i dvojnásobek. S potem z těla neodchází jenom potřebná voda, ale také spousta solí. Ty jsou v těle také velice potřebné a pocením se nenávratně ztrácí. Proto je nutné je doplňovat v podobě elektrolytů.

Je možné v teplém počasí s koněm pracovat?

Není nutné se úplně vzdávat ježdění, stačí se přizpůsobit počasí a tomu, co vyhovuje koníkovi. Rozumné je, vyhnout se nejrozpálenější části dne a jezdit buď ráno, nebo večer. Ráno bývá sice chladněji, ale zase je vyšší vlhkost vzduchu, která zhoršuje odpařování potu, večer je vzduch teplejší, ale zase sušší. Každý koník je individuální a každému vyhovuje jiný režim. Podle studií většinou vyhovuje spíše ranní ježdění. Pro pohodu a zdraví našich svěřenců je tedy lepší, když si ráno přivstaneme a vyrazíme do sedla dříve, než se sluníčko rozpálí. Ne vždy to jde takhle optimálně naplánovat. Pokud přeci jen musíme vyrazit s koníkem ven v době velkého vedra, snažíme se alespoň zkrátit dobu ježdění na nezbytně nutnou, pracovat v klidnějším tempu a pokud možno vyhledávat stinné cesty a nechodit po rozpáleném betonu. Během práce děláme časté přestávky v podobě krokování na volné otěži. Pokud máme možnost, je vhodné koně průběžně chladit, třeba procházením potoka, klidně necháme koníka se i napít.

Nesmíme opominout ani důkladné vychladnutí po práci. Tělesná teplota i tep se vrací k normálu poměrně dlouhou dobu, takže je důležité koníka dostatečně vykrokovat či povodit. I v tuto chvíli můžeme klidný pohyb kombinovat s chlazením vodou, ať už krokováním ve vodě nebo ostříkáním hadicí. Je zajímavé, že ani hodně zahřátým koním nevadí polévání studenější vodou. Rozpálené tělo stihne vodu ohřát až o 10°C než z něho stihne stéci. Nikdy však nedáváme na upoceného koně v horkém počasí odpocovací deku – jako další izolační vrstva by znemožnila zbavování se přebytečného tepla. Po práci nezapomeneme dát koni napít.

Teplo není jediným letním úskalím, které nás může potkat. Dalším častým problémem je obtížný a všudypřítomný hmyz. Ten sám může být pro koně nebezpečný. Způsobuje řadu zdravotních obtíží od alergie po přenos infekcí. Hmyz může na svých nenechavých nožičkách přenášet množství virů a bakterií. Nepříjemnost nastává ve chvíli, kdy se koně pasou nebo odpočívají a hmyz jim sedá na hlavu, kolem očí a do nozder. Nejenže je to nepříjemně obtěžující, ale i nebezpečné v tom, že se hmyz živí nejen koňským trusem a může zanést do očí infekci. Podobným problémům se dá předcházet pomocí různých ochranných pomůcek, například masek nebo čelenek s třásněmi. Další možností jsou repelenty, které méně či více hmyz odpuzují. Citlivější koně mohou reagovat na repelent podrážděním kůže, proto je vhodné ho nejdříve zkusit na malé části těla, než s ním natřeme nebo nastříkáme celého koně. Jsou i přírodní metody odpuzování hmyzu, ale ani ty nejsou nikdy 100%. Na každého funguje něco trochu jiného. Pro eliminaci obtížného hmyzu je dobré pravidelné odklízení hnoje z výběhů a pastvin do dostatečné vzdálenosti od zvířat. Hmyz se většinou odstěhuje k hnoji.

Užijme si léto, slunce a koupání bez zbytečných problémů a obtíží! Až se budeme v zimě smekat na ledě, ještě si rádi vzpomeneme, jak jsme se mohli na slunci ohřát.

Šárka Strůnová

Pavel Dušek