Koně jsou schopni naučit se mnoho věcí. Mají vynikající paměť. Spousta z nás si myslí, že koně uvažují stejně jako my lidé. To je ale veliká chyba, která mnohdy vede ke komunikačním problémům, především ve chvíli, kdy je kůň potrestán za něco, co nepochopil, že je špatně. Proto je velice důležité porozumět koňské mysli a mít dostatek znalostí o tom, jakým způsobem se učí.

Koně se vyvíjeli jako pasoucí se zvířata žijící ve skupinách. Spoléhali se na svůj zrak, sluch a rychlý útěk jako na svou ochranu před blížícími se nepřáteli. Protože koně nás instinktivně vnímají jako predátory, je naším úkolem zmírnit jejich vrozený strach a naučit je důvěře k nám samotným. Teprve potom je můžeme začít seznamovat s mnoha nepřirozenými věcmi, které chceme, aby akceptovali. Ať už se jedná o omezování vodítkem, uzavřeným prostorem boxu nebo samotným ježděním na koňském hřbetě.

Člověk může využít touhy koně po životě ve skupině. Naším úkolem je získat si důvěru a loajalitu zvířete a tím se stát dominantním vůdcem. Vůdcem skupiny koní je obvykle starší klisna, určuje jak rychle a kam stádo poputuje, kde bude odpočívat, kdy bude jíst a pít, vede celé stádo a všichni jí jsou podřízeni. Tuto dominantní pozici by měl převzít člověk ve vztahu s koněm. Díky tomuto postavení se nám bude lépe pracovat, protože nebude agresivně odporovat ani se nás přehnaně bát. Budeme mu vůdčí oporou, stejně jako vedoucí klisna stáda.

Při komunikaci s koněm bychom měli vždy pracovat s klidnou hlavou a důsledností. Pokud se nám podaří dospět k takzvané benevolentní dominanci, bude se s námi v každé situaci kůň cítit bezpečně a bude nám opravdu důvěřovat. Když budeme s koněm jednat nervózně, rozpačitě a nečitelně, nebude nás koník poslouchat a jen si zbytečně zaděláme na další problémy. Naše nálada a emoce výrazně ovlivňují náš společný komunikační úspěch. Koně dokáží člověka velice rychle a přesně „přečíst“. Řeč našeho těla dává jasné signály o náladě a pocitech, které zrovna prožíváme a to bez ohledu na to, jak moc se je snažíme zamaskovat. Pokud nebude jezdec v psychické i fyzické pohodě, nebude tomu tak ani u jeho koně. Pokud něco zneklidnilo nás lidi, může to být nebezpečné i pro koně, proto bude znepokojený a ostražitý. Ve chvíli, kdy z nás vyzařuje klid a pohoda, což zvíře pozná z řeči našeho těla i on sám bude uvolněný.

Ve chvíli, kdy si kůň a jezdec rozumějí navzájem, vytvoří se mezi nimi silné pouto vzájemné důvěry a respektu. Díky správně vedenému výcviku si kůň zvykne nás poslouchat a přesně ví, co se od něho očekává. My však musíme být vždy při jednání s ním uvolnění a důslední. Kůň nás začne vnímat jako vůdce a respektuje nás jako „vůdčího koně“ ve svém životě.

Při výcviku se snažme myslet vždy v prvé řadě na koně a až potom na dosažení cíle. Je lepší postupovat po menších krůčcích, které si opakováním náš svěřenec posílí a přizpůsobit rychlost výcviku individualitě koně, než chtít hned všechno umět za každou cenu. Bez správné motivace by nefungoval žádný styl výcviku. Nejlepší motivací je odměna a nejlepší odměnou pro koně je povolení vyvíjeného tlaku, ať už holení, otěží, vodítkem či jinou pomůckou. Bolest ani strach nikdy nebudou tou správnou motivací pro našeho čtyřnohého parťáka. Pokud koník vůbec nereaguje na tlak nebo reaguje nesprávně, je na místě se zamyslet nad tím, jestli je náš signál správný a přesný. Musíme být důslední a jasně sdělovat co od něho požadujeme. Jinak dojde akorát ke zmatenosti koně a rozčilení jezdce, protože máme pocit, že nás kůň „neposlouchá“, ale on mnohdy pouze neví, jak má zareagovat. Je velmi snadné vinit koně za vlastní lidské chyby.

Někteří z nás kladou příliš velký důraz na korekce a nedostatečně koně odměňují. Poslušnost považujeme za samozřejmost, ale kůň potřebuje být pochválen za všechno, co udělá dobře. Souhlasný tón hlasu s povolením tlaku může být obrovskou odměnou a posílením pozitivního chování. Naopak nesouhlasný tón bývá často dostatečnou korekcí nechtěného, protože kůň velice dobře rozezná, kdy je člověk nespokojený. Pokud si s koněm vypracujeme vzájemnou komunikaci na dobré úrovni, postačí jako odměna i korekce nežádoucího chování sdělení prostřednictvím řeči těla, hlasu a postoje. Pozor si musíme dávat, abychom místo odměny a korekce nepoužívali podplácení a nátlak. To jsou totiž metody, které nefungují. Podplácený kůň se naučí, že on je šéf.  Podplácení může mít mnoho podob, ale vždy si tímto způsobem podrážíme svou pozici vůdce. Pokud bude kůň pod neustálým nátlakem, dojdeme pouze k tomu, že se nás bude bát. Strach v něm vyvolá obrannou reakci a z koně se může stát agresor. Co je naopak žádoucí, je naše důslednost a čitelnost. Kůň má rád jistotu, a pokud bude vědět, co od nás může očekávat, bude mnohem spokojenější, než kdyby pokaždé přišel jiný signál a zmatená reakce.

Buďme se svými koňmi trpěliví, přistupujme k nim vždy s čistou hlavou a starosti běžného života si nenosme do stájí. Nemá žádný smysl si na koni dokazovat svoji sílu – stejně jí mají více, než my. Berme je jako parťáky a snažme se jim porozumět pro oboustrannou spokojenost. Pokud nám něco nejde hned, nevěšme hlavu, po malých krůčcích dojdeme k cíli, když se k němu delší dobu nepřibližujeme, zamysleme se sami nad sebou a hledejme chybu prvně v sobě, zkusme něco změnit a on ten krůček vpřed nakonec přeci jen přijde.

Šárka Strůnová

Pavel Dušek