Co dělat, když se něco stane?

Záleží na situaci. V prvé řadě bychom měli myslet na zdraví své, svých svěřenců i ostatních účastníků provozu. Ono ke zvýšení hladiny stresu posádky stačí představa proražení pneumatiky na vleku. Koňky nemusí vozit rezervu. Jak vyměnit kolo, když jsou nahoře koně? Z vlastní zkušenosti můžeme potvrdit, že koňský vlek dojede s proraženou gumou poměrně značnou vzdálenost. Dokonce už jsme jeli „o třech“ asi 30 km na servis. Taktéž bez větších problémů. Pro všechny případy doporučuji vozit sprej na opravu pneu v autě. Jedná se o mnohem jednodušší variantu, kterou zvládnou i technicky méně nadaní.

V případě, že dojde k nehodě, je nutné, pokud to zdravotní stav dovolí, zabezpečit místo před další srážkou. Minimálně výstražným trojúhelníkem z povinné výbavy v dostatečné vzdálenosti. Dále je vhodné, jestliže máme, umístit na roh vleku reflexní vestu a když to stav vozu po nehodě umožňuje, doporučuji nechat zapnutá světla a blinkry. Zde je jedno velké „ale“, když máme byť jen PODEZŘENÍ na únik paliva, musíme odpojit baterii vozu prostým sundáním kontaktu! Zamezíme tak možnému vznícení od elektroinstalace. Po zabezpečení místa a vozu samozřejmě přichází na řadu kontrola našich koníků. Nejen pro tyto případy, jak již bylo popsáno v jiném článku, vozíme zvlášť lékárničku pro koně. V případě potřeby využijeme tlakové i běžné obvazy a další vybavení. Dle stavu koní a vozu zajistíme případně veterinární péči nebo transport na kliniku, poté servis/odtah vozu. Zde může nastat úskalí – kde vzít auto na přepřáhnutí? Kde sehnat na rychlo dopravce, který nám naloží koníka a vezme ho na kliniku, když bychom museli zůstat na místě? Když je auto i vlek nepojízdný, kdo nám to odveze? Ne každá odtahová služba je schopna odvést oboje. Doporučuji se optat na doplňkové služby z povinného ručení, dnes mnoho pojišťoven nabízí v ceně odtah do servisu. Kontakt je na zelené kartě.

Jak nakládat problémové koně?

Jednoduchá otázka s poněkud složitější odpovědí… Obecně lze rozdělit „problémové“ koně do dvou skupin. Je důležité tyto rozdíly správně identifikovat, vyhodnotit a zvolit adekvátní přístup.

1) První, naštěstí menší, část koní má opravdu problém s nakládáním. Většinou díky získaným negativním zkušenostem.

a) Tyto zkušenosti mohou být zapříčiněny například traumatem při přepravě, nehodou, jiným silným stresorem, agresivním stylem jízdy, nevhodným společníkem, který na dlouhé cestě koníka utlačuje, okusuje atd.

b) Vetší část těchto koní má problém se samotným nakládáním. Někde a někdy je běžnou praxí koně dostat do vleku za každou cenu a za použití jakýchkoliv technik. Jinde bývá běžnou praxí nakládání lopatou, pod bičem a vím i o místech, kde se kůň tlačí do přepraváku traktorem. Samozřejmě se to odráží na koňské psychice a vztahu k ježdění.

U těchto koní je naprosto nevhodné použití tlaku či nátlaku, je namístě vše koníkovi vysvětlit, v klidu ho nechat, aby se sám rozhodl, kdy ten krok správným směrem udělá. Poté MUSÍ následovat pochvala. Vše by mělo fungovat tzv. na principech pozitivní motivace více např. zde: http://www.equichannel.cz/pozitivni-motivace-a-kone. Doporučuji postupovat pomalu, v klidu a po jednotlivých krocích. Vyčlenit si na to volnou chvíli, kdy nikam nespěcháme, nedostáváme se pod tlak. Není vhodné řešit nastupování koníka těsně před odjezdem na závody či výstavu, když jsme v časové tísni. Když koník lekci zvládne, je důležité tuto pozitivní zkušenost s nakládáním upevňovat.

2) Druhou skupinou jsou koně, kteří, řekněme si upřímně, mají problém s obecnou poslušností.

Tito koně NEMAJÍ problém se samotným nastupováním nebo přepravou. Někde v průběhu výchovy došlo k opomenutí základních principů poslušnosti a tato skupina koní si navykla užívat vzorce chování, které vedou k tomu, co sami chtějí. Sem řadíme koně, kdy nám majitel dopředu hlásí nebo postupně získáváme informace, že určité nestandardní chování je u jeho koně běžné.

Jeden příklad za všechny: “Víte on nám hůř nastupuje…“  Na místě pak vyvádí dospělého valáška na štajgru s řetízkem a kovovou distanční tyčí se slovy, že ho tak vodí i na výběh. Ve chvíli, kdy jsme si vysvětlili, že opravdu budeme spolupracovat, tak během dvou tří hodin z něj byl mazlík, který se snažil vyhovět všem požadavkům bez zbytečných průtahů.

Zde je naopak vhodné si při práci s koněm vymezit určité mantinely chování a důsledně vyžadovat jejich dodržování. Pomáhá práce ze země, hry, cviky na pozornost a ohýbání. Lze využít kruhovku, pakliže je k dispozici a bezpodmínečně správně umíme pracovat s koněm dle příslušných pravidel. Vše jsou to věci, které ve své podstatě nesouvisí přímo s nakládáním a přepravou. Problémy práce s tímto typem koní totiž nevycházejí ze samotné přepravy, nýbrž právě dosti často z příliš rozvolněných mantinelů v chování. Přítelkyně mi říká, že koně jsou jako děti. Rádi vědí na čem jsou a když jim tyto hranice chybí, tak se je sami snaží postavit a posouvat až tam, kde nám je to nepříjemné a nevíme, jak je zase dostat do rozumných mezí.

Nakonec bychom mohli ještě vyčlenit skupinu koní, kdy majitel tvrdí, že asi bude problém s nastupováním, že déle nikam nejeli. Jde o koně, kteří se třeba potřebují chvilku podívat, očuchat, protože pro ně cestování není denním chlebem, poté však již nenastává další problém. Tyto koně tedy neřadíme mezi problémové, protože sami problém nemají, jen nám majitel avizuje jistou opatrnost a nejistotu. To bývá ta nejsnazší varianta 🙂

Za inspiraci na téma tohoto článku děkujeme Kateřině Kocourkové. A všem koníkům i jejich lidským parťákům přejeme mnoho úspěšně najetých kilometrů bez komplikací ať už v podobě nakládání či nějakých nepříjemných nehod na cestách.

Pavel Dušek

Šárka Strůnová