Asi žádný jezdec nechce zanedbat svoji přípravu na sportovní sezonu. Vedle pečlivé přípravy v sedle nesmíme zapomínat na přípravu koně na bezpečné cestování. Díky spolehlivému a bezpečnému nastoupení koně na přepravník a slušnému chování po cestě ušetříme sobě i našemu čtyřnohému parťákovi spoustu stresu a vypjatých situací.

Přepravovat koně není jako vézt v přepravce v kufru psa nebo kočku. Důležité je zvolit vhodné tažné vozidlo, které nás spolehlivě dopraví na místo. Vlastnosti vozidla musí svými parametry odpovídat požadavkům na tažení naloženého přepravníku o váze až 2000kg, pokud počítáme s tím, že pojedeme s přepravníkem pro dva koně. Samozřejmostí jsou spolehlivé brzdy, kvalitní spojka a silný motor.

Než se vydáme na samotnou cestu, měli bychom si zkontrolovat technický stav tažného vozidla a přívěsu, ve kterém budeme koníka převážet.

Máme nachystanou soupravu a přichází na řadu další důležitý a mnohdy nelehký úkol – jak v co největší pohodě naložit koně do přepravníku. Někteří koně nakráčí do přívěsu v naprostém klidu, jiní chvilku přemýšlí, jestli opravdu musí do malého prostoru vozíku nastoupit a zkusí, jestli to majitel myslí vážně. Kůň může mít i strach z cestování například po špatné zkušenosti s přepravníkem. V těchto případech je velmi vhodné se věnovat předsezonní přípravě při práci s koněm ze země a postupnému navykání na různé neobvyklé situace, které ho mohou potkat. Pokud nakládáme do přepravníku dva váhově nesourodé koně, mělo by být pravidlem, že těžší jedinec je vždy na levé straně, stejně tak, když vezeme pouze jednoho koně v dvojvleku. Tuto zásadu dodržujeme z bezpečnostních důvodů. Při utržení krajnice přívěs vahou koně vlevo udrží lépe rovnováhu, pokud by byl kůň přepravován na pravé straně, může naopak jeho váha stáhnout vlek a případně celou soupravu do příkopu.

Máme naloženého koně a všechno potřebné vybavení na závody, nezapomněli jsme ani na vodu pro koně a alespoň základně vybavenou lékárničku (co patří do vybavení cestovní lékárničky si popíšeme v dalším článku) a můžeme se vydat na cestu. Vybíráme vždy co nejvhodnější trasu, snažíme se, pokud je to možné vyhýbat silnicím nižších tříd a polním cestám. Jízda by měla být co nejplynulejší, bez prudkých rozjezdů a zbrklého brzdění. Zatáčky projíždíme tak, abychom prudce neměnili koni těžiště náhlým otočením volantu. Snažíme se o co nejrovněji projeté zatáčky, více si nadjíždíme a pokud je to možné využíváme k průjezdu zatáček celou šířku jízdního pruhu. Vždy musíme počítat s tím, že nám cesta zabere více času, než kdybychom jeli bez přívěsu. Pro ostatní účastníky silničního provozu budeme možná trochu brzdou, ale hlavní je dovézt koně do cíle v pořádku a nestresovat se tím, jak rychle či pomalu jedeme. Spěchající řidiči si nás předjedou.

Při příjezdu do cíle nás čeká ještě jeden pro někoho nelehký úkol – parkování mezi ostatními soupravami. Pomalu a s rozmyslem si najdeme vhodné místo. Někdy je nutné při parkování zacouvat do ne úplně velkého prostoru, pak je lepší nechat si ukázat směr. Není ostuda nechat si při couvání pomoci, ani zkušený řidič nevidí všude za soupravu, kde se mohou pohybovat koně i ostatní účastníci závodů. Jde nejen o bezpečí našeho svěřence, ale i nás všech ostatních. Vždy mějme na paměti, že se kolem soupravy budeme pohybovat s věcmi i s koněm, proto nesmíme parkovat hned vedle dalšího auta. Složení koníka z přívěsu nebývá problém. Pak už se stačí připravit a vyrazit do kolbiště!

Jezdecký sport by měla být hlavně zábava, ať pro nás jezdce, tak i pro naše čtyřnohé parťáky. Soutěže jsou takovou třešničkou na dortu, proto si je užívejme bez zbytečně vyhrocených stresových situací a s úsměvem. Není nad to si v poklidu naložit koně, bezpečně dojet na místo a soustředit se na klání v kolbišti.

 

Šárka Strůnová

Pavel Dušek